Želva žlutohnědá (testudo graeca), spolu se želvou stepní/čtyřprstou (testudo horsfeldi) a želvou zelenavou (testudo hermanni) jsou nejčastěji chovanými želvami u nás. Na rozdíl od želvy zelenavé má želva žlutohnědá nedělený nadocasní dílek krunýře, a oproti želvě čtyřprsté má na předních nohách pět prstů stejně jako želva zelenavá. Jednotlivé druhy se samozřejmě liší i tvarem a zbarvením krunýře, i když jsou si dost podobné.
Želva žlutohnědá je rozšířena v jižní Evropě, Íránu, Egyptě, Lýbii a Maroku — na následující mapce jsou barevně odlišeny ještě 4 poddruhy: Testudo graeca graeca,
Prostředím, ve kterém žije je prosluněná step s kamením a keři, které poskytují příležitostný stín. Teploty se pohybují ve dne okolo 26° C na 2 - 3 hod. okolo poledne až 36° C, v noci pak cca 18° C. želva přes den ráda čile šplhá a hrabe, a vůbec není tak pomalá jak se říká.
Krunýř želvy se skládá ze dvou pevně srostlých částí - carapaxu - hřbetního štítu, který je částečně spojený s páteří, a plastronu - břišního štítu, vpředu a vzadu jsou otvory pro nohy, hlavu a ocas. Želva dokáže zatáhnout celou hlavu, nohy i ocas do krunýře a tak se chrání v nebezpečí. Přední nohy jsou mohutnější a plní důležitou funkci při dýchání (želva s nimi v ramenou pohybuje vpřed a vzad), kromě toho si jimi chrání hlavu když zaleze do krunýře. Želva má silný zobák, nemá zuby a má krátký jazyk. Na předních nohách i zadních nohách má želva čtyřprstá po 4 drápkách. Samičky mají menší ocásek než samci, ale zato dorůstají do větší velikosti. Na spodní straně ocásku je řitní otvor.
Želvy čtyřprsté podléhají (stejně jako mnoho dalších druhů) registraci (na odborech životního prostředí městských úřadů) podle mezinárodní úmluvy C.I.T.E.S. (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora), a nikdo by ji neměl prodávat bez této registrace jejíž součástí je orazítkovaná fotografie břišního štítu želvy, jehož kresba je jedinečná, stejně jako např. otisk prstu člověka.